Příběh o Josefovi je jeden z nejvýtečnějších předobrazů Pána Ježíše Krista v celém Starém zákoně. Od začátku až do konce je to portrét, namalovaný bohatými barvami, patriarchální historie toho, jenž nespravedlivě trpěl, a přece mu skrze Boží prozřetelnost bylo dáno vládnout nade všemi věcmi.
V 105. Žalmu dodal Duch Boží na plátno několik tahů štětcem navíc, které přidávají ke zprávě z 1. Mojžíšovy knihy některé dojemné podrobnosti. Předně vidíme, že Josef nebyl oběť, nýbrž nádoba k vyplnění Božího svrchovaného úmyslu: „Poslal před nimi muže.“ Ano, jeho bratři ho zavrhli, jednali s ním špatně a prodali ho jako otroka. Ale Bůh, který zná konec od začátku, nařídil, aby se to stalo, aby zachránil Svůj lid a jiné národy před hladem. Josef to uznává, když svým bratrům říká: „Vy zajisté skládali jste proti mně zlé, ale Bůh obrátil to v dobré, aby učinil to, co vidíte nyní, a při životu zachoval lid mnohý.“ (1. M. 50,20) Podobným způsobem jednali lidé špatně vůči Kristu, avšak Boží úmysl vykoupení se naplnil: „Toho vydaného z uložené rady a předzvědění Božího vzavše, a skrze ruce nešlechetných ukřižovavše, zamordovali jste.“ (Skutky 2,23)
Zde je i pro nás naučení. Věci mohou vypadat temně, přichází zkouška za zkouškou a konec zdánlivě není v dohledu. A přece jako Boží děti víme, že Boží úmysly se konají pro naše dobro. Dokud se slovo zaslíbení k němu nesplnilo, „řeč Hospodinova zkusila ho“. V jeho snech mu Bůh řekl, že bude vládnout, a přece viděl jen jámu a vězení! Ačkoli byl velmi zkoušen, jeho vyvýšení přijde v Boží určený čas – a tak tomu bude i s námi!
B. Reynolds,TLIN,23/7/2014