Skutky 7,55-58
Štěpán provedl ostré použití historie Izraele na svědomí svých posluchačů a vzbudil všechnu jejich hořkou nenávist a smrtelný hněv. Byli to ti, kteří vyznávali, že jsou strážci náboženství a vůdcové lidu, ale vidíme v nich ukázané hrozné účinky náboženství bez Krista, tak jako ve Štěpánovi vidíme milé ukázání pravého křesťanství. Oni byli plni náboženského nepřátelství a hněvu, on byl pln Ducha Svatého (v. 55).
Štěpán byl nejen pozvednut nad své okolí, ale byl také mocí Ducha Svatého uschopněn ukazovat svým pronásledovatelům mírnost a milost Krista. Když ho kamenovali, zvolal: „Pane Ježíši, přijmi ducha mého.“ (v. 59) Potom hlasitě zvolal: „Pane, nepokládej jim toho za hřích.“ (v. 60). A potom „usnul“ (v. 60). Štěpán byl tak pozvednut nad okolnosti, tak pozvednut nad sebe samého, že byl schopen – podle vzoru svého Pána – modlit se za své vrahy!
Pamatujme, že takto vypadá pravé křesťanství. Je šťastnou výsadou křesťana být pln Ducha Svatého, aby mohl hledět pryč od sebe a svých problémů a zaměstnávat se oslaveným Člověkem, Kristem Ježíšem. Ve Štěpánovi vidíme člověka, který nejen mluvil o nebeské slávě, ale skutečně ji odrážel. Byl živým zrcadlem, ve kterém lidé mohli vidět odrážet se tuto slávu. A nemělo by tomu tak být i s námi? Zcela jistě.
C. H. Mackintosh,TLIN,22/7/2014