1. Petra 1,12
Petr píše věřícím Židům, kteří žili v rozptýlení. Obdrželi „stejně /zároveň/ drahou víru“ jako apoštolové (kap. 1,1) a byli upevněni v přítomné, to jest křesťanské, pravdě. Přesto Petr krátce před svou smrtí považoval za potřebné jim vždy znovu připomínat skutečnosti víry, které jim v zásadě už byly známé. Věděl, jak snadno je možné dokonce i známé pravdy zapomenout.
Také my bychom měli dbát na tento laskavý apoštolův poukaz. Snad slyšíme nebo čteme oddíl Božího slova, který pro nás neobsahuje žádné nové učení. Nezlehčujme jej proto!
Úkolem učitele je vyučovat nás v pravdách křesťanské víry. Ale je to pastýř, jenž by se chtěl dotýkat našich srdcí a svědomí, když na nás používá učení Božího slova v jeho praktických důsledcích. Nemáme snad této služby všichni zapotřebí? Je důležité znát pravdu, ale v důsledku by také ona měla vyznačovat náš život. Proto je stále znovu potřebné, aby nám „tyto věci“ byly připomínány.
Petr chtěl vzbuzovat „upřímnou mysl“ věřících připomínáním (kap. 3,1). To je rozhodující. Smýšlení je vnitřní základní postoj, který zaujímáme a který vyznačuje naše chování. Musí být vždy znovu přiváděno Božím slovem do souladu s myšlenkami Pána. „Toto smýšlení buď ve vás, které bylo také v Kristu Ježíši“, našem velkém Vzoru! (Filipským 2,5 – přel.).
DHIN,6/4/2017