Skutky 9,1.3.4
Saul z Tarsu: rychle vycházející hvězda mezi židovskými rabíny. Byl vychován u nohou velkého rabína Gamaliele. Byl příslušníkem přísného směru ve víře jako farizeus. Byl pyšný na svůj hebrejský původ. Jeho životní cesta jej vede k nenávisti, k násilí a k pronásledování těch, kteří vydávají svědectví o Ježíšovi jako o Mesiášovi. V něm se naplňuje slovo Pána, že pronásledovatel „domnívati se bude, že tím Bohu slouží“ (Jan 16,2).
„Dychtě po pohrůžkách a mordu“, nalézá se na cestě do Damašku. Tam chce zajímat křesťany. Náhle je sám „zajat“: „Sauli, Sauli, proč mne pronásleduješ?“ – Světlo z nebe, hlas, pozoruhodná otázka! Jak to zasahuje tohoto inteligentního, a tak nábožného farizea! Domnívá se, že pronásleduje učedníky tohoto Ježíše z Nazaréta – ve skutečnosti pronásleduje Pána slávy!
Okolnosti jeho obrácení naznačují učení jeho pozdější služby: Věřící jsou údy Kristova těla a s Ním, Hlavou v nebi, jsou nerozlučně spojeni. To je „tajemství Krista“ (Efezským 3,4).
Dvojí zavolání ukazuje: u Abrahama – víru, která ospravedlňuje; u Jákoba – Boží výchovu a její ovoce; u Mojžíše – přípravu ke službě; u Samuele – začátek prorocké služby; u Marty – cenu slyšení Božího slova; u Petra – tříbení a napravení; u Saule – záchranu vyvoleného služebníka. Jak věrně jedná Bůh se Svými dětmi!
DHIN,31/3/2017