Epištola Židům předkládá velmi pozoruhodným způsobem velikost našeho Pána Ježíše Krista v Jeho Osobě a díle. Kapitoly 8 až 10 se zaměřují na velikost Jeho díla, jeho výsledků a jak na to odpovědět. Epištola Židům je studií protikladů mezi starozákonními, Bohem danými oběťmi na jedné straně a svrchovanou obětí Krista jednou provždy na straně druhé. Oběti toho prvního pořádku potřebovaly být stále opakovány, zatímco Kristova oběť byla dostatečná provždy, nikdy nemusí být opakována.
Jiný protiklad: S obětí přinesenou ve Velký den smíření mohl nejvyšší kněz vstoupit do svatyně svatých jen jednou v roce a lid přitom zůstával venku. Avšak na základě Kristovy oběti byl otevřen přístup k Bohu. Ode dne Letnic až do chvíle uchvácení se všichni věřící, kteří patří k této vyvolané, nebeské společnosti, těší volnému přístupu se všemi s tím spojenými výsadami. Nyní je možné se Bohu blížit v modlitbě kdykoli, stejně jako v chvále a velebení.
Tato plná svoboda (smělost) ve Starém zákoně nebyla. Jednou výjimkou byl Mojžíš, který měl výsadu vstupovat do svatyně svatých kdykoli (2. M. 25,22). Mojžíš byl výjimkou z pravidla, ilustrující to, čemu se těší věřící dnes. Smělost zahrnuje důvěru v Boha, který nás nezavrhne kvůli Kristovu dokonanému a přijatému dílu. Znamená také pravou svobodu, svobodu synů, kteří smějí jako velebitelé kdykoli přicházet do Boží přítomnosti. Dnešní verš je část oddílu, který staví proti sobě cenu zvířecích obětí, obětovaných podle Božích instrukcí, a cenu Kristovy krve, vylité jednou provždy. Buď za to Bůh veleben!
A. E. Bouter,TLIN,20/7/2014