1. Petra 1,3.4
Petr píše věřícím, vyšlým z židovství, a srovnává požehnání, které znali předtím, s mocným požehnáním, které nyní obdrželi jako křesťané a které je darováno i nám. Jako věřící doby milosti vlastnili nyní živou naději. Jejich naděje na přicházející království na této zemi se nejprve nesplnila, ale nyní obdrželi lepší naději, živou naději (Židům 7,19). Přitom obrací pohled křesťana ne na tuto zem, nýbrž na nebe. Víme, že „to nejlepší ještě přijde“. V nebi je něco, co je pro nás uchováváno. Na to se těšíme. Proto je naše naděje také „blahoslavená“ a „dobrá“ naděje (Titovi 2, 13; 2. Tesalonickým 2,16).
O tomto nebeském dědictví říká Petr tři věci, které zde na této zemi nejsou: Předně je neporušitelné. Jeho podstata nemůže být napadena, nýbrž zůstává provždy zachována. Smrt a její následky nemohou tomuto dědictví způsobit žádnou škodu. Za druhé je to dědictví neposkvrněné. Hřích, který zde na zemi všechno znečišťuje, nemůže v nebi nic způsobit. Za třetí je naše nebeské dědictví neuvadlé. Není poddáno žádné pomíjitelnosti. „Zub času“ nezpůsobí žádnou škodu. Na toto dědictví se chceme ze srdce těšit a už nyní chtějme „Boha a Otce Pána našeho Ježíše Krista“ oslavovat. On nám daroval nejen nový život, nýbrž mnohem více.
DHIN,29/3/2017