Kristus chce Svou radost sdílet s námi! Co bylo zdrojem Jeho radosti? Říká: „Abych činil vůli tvou, Bože můj, libost mám; neboť zákon tvůj jest uprostřed vnitřností mých.“ (Žalm 40,8) Jeho radost byla v konání Otcovy vůle, v činění toho, co se líbí Otci, i když to znamenalo vytrpět smrt na kříži.
Jak se tedy Kristova radost a Jeho libost stanou našimi? Potřebujeme zůstávat v Něm jako poslušné a závislé děti. On řekl: „Zůstaňte ve mně, a já ve vás. Jako ratolest nemůže nésti ovoce sama od sebe, nezůstala-li by při kmenu, tak ani vy, leč zůstanete ve mně.“ (Jan 15,4) Když Kristus žije v nás, vše, co je Jeho, včetně Jeho radosti, musí být v nás; ale můžeme to zakoušet jen v míře, v jaké Duch Svatý je nezarmoucený a neuhašovaný. Duch Svatý musí mít volnost k tomu, aby pro nás činil Kristovo přebývání skutečným. Když zůstáváme v Něm a činíme Otcovu vůli, jako to činil Pán, budeme těmi, na které může hledět s radostí. Jistě by se to mělo dotýkat našich srdcí, když pomyslíme, že můžeme přinášet radost Jemu, jenž se kvůli nám stal Mužem bolesti. Jestliže skutečně Jemu přinášíme radost, naše radost bude plná!
Jan nám říká: „Abyste i vy s námi obecenství měli, a obecenství naše aby bylo s Otcem i se Synem jeho Ježíšem Kristem. A toto píšeme vám, aby radost vaše byla plná.“ (1. J. 1,3-4) Slovo „obecenství“ ve skutečnosti znamená „sdílet společně“. Jestliže žijeme v obecenství s Bohem a Jeho Synem, pak mezi těmi věcmi, které sdílíme společně, musí být Jeho plnost radosti. Také Jeho zalíbení v Jeho lidu bude námi sdíleno, když jsme v obecenství s Ním. Jestliže jsme až do nynějška znali málo z Jeho radostí, prosme Pána, aby prozkoumal naše srdce a ukázal nám ty věci, které jsou překážkou pro to, aby naše radost mohla skutečně být plná! C. C. Gibb,TLIN,18/7/2014