Jan 1,1-2
Vše, co pozorujeme a známe, mělo přirozeně počátek. Stvoření samo jasně mělo začátek: „Na počátku stvořil Bůh nebesa a zemi.“ (1. M. 1,1) Člověk je ve skutečnosti stvořen s takovou zvídavou přirozeností, že se zajímá o původ všeho, co pozoruje. Pilně tyto věci zkoumá. Jestliže odmítá věřit v Boha stvoření, stojí před problémem vysvětlit rozsáhlé množství obdivuhodných věcí, jimiž je obklopen. Může se snažit přesvědčit sám sebe, že všechno se vyvinulo z nižšího řádu tvorů, ale to nic neřeší, protože musí připustit, že tento daleko nižší řád musel mít někde počátek. Ale lidské výzkumy ho nikdy neobjeví. Může být znám jen skrze Boží zjevení.
Bůh sám není pozorovatelný, ale celé stvoření svědčí o skutečnosti Jeho existence. Člověk může namítat a ptát se: „Odkud přišel Bůh? Odpověď na tuto otázku nemůže přijít od nikoho jiného než jen od Boha samého. Více než to, On zjevil tu nádhernou skutečnost, že On je věčný. On nemá počátek. O Jeho milovaném Synu, nazvaném zde „Slovo“ (neboť On je právě vyjádřením všech Božích myšlenek), je jasně prohlášeno, že byl „na počátku“. On sám neměl žádný začátek. Jak daleko může mysl ve své představivosti jít, On byl tam. V kterémkoli čase, který může být nazván počátkem, On nezačal – On byl přítomen.
On je věčná Osoba. Je rozlišená Osoba: „To Slovo bylo u Boha.“ Je božská Osoba: „To Slovo byl Bůh.“ Byl věčně rozlišený, a přece je Bůh v čisté skutečnosti. Bůh je zjeven jako Otec, Syn a Duch Svatý – jeden Bůh, a přece tři různé Osoby. Obdivuhodný Předmět věčného velebení.
L. M. Grant,TLIN,12/7/2014