Filipským 4,4
Jednoho večera u mne zazvonil telefon. Nějaký mladý muž dělal průzkum: „Smím vám položit několik otázek?“ – „Ano, ale nemohu předem slíbit, že na každou otázku dám odpověď.“
Nyní přišlo to obvyklé: rodinný stav, věk, počet osob v domácnosti, atd. Nakonec se zeptal: „Někdy si také něco přečtete?“ Když jsem dal kladnou odpověď, chopil se jí: „A co v této chvíli čtete?“ Moje odpověď: „Čtu Dopis Filipským.“ – Mlčení.
Tu jsem obrátil kopí a zeptal jsem se ho: „Znáte tento Dopis?“ – „Nikoli!“ – „Jaká škoda, přečtěte si ho někdy. Vždyť je krátký a má jen čtyři kapitoly.“ Opět mlčení. „Máte vlastně Bibli?“ – „Ano.“ Tu jsem mu vysvětlil, kde může ten Dopis v Bibli najít a kdo ho napsal. Vyprávěl jsem mu, že Pavel v tomto Dopisu často mluví o „radosti“, a to ačkoli on sám byl v římském vězení. Zdálo se, že zájem mladého muže byl probuzen. „A pomyslete,“ vysvětloval jsem dále, „popisuje Pána Ježíše Krista tak úchvatně – jak se učinil malým a stále menším a stal se poslušným až ke smrti na kříži!“
Na závěr chtěl volající ještě vědět, zda patřím k jedné známé sektě. Dal jsem zápornou odpověď a řekl jsem mu: „Čteme Bibli s uctivostí, neboť ona je Boží slovo. A máme přání vést svůj život podle Boží vůle. Ale k oné vámi jmenované skupině nepatříme.“ – Mladý muž slíbil, že si někdy přečte Dopis Filipským. Jak by to bylo krásné, kdyby potom také nalezl tuto radost!
DHIN,22/3/2017