1. Samuelova 3,10
Když Bůh volal Samuele, byl tento ještě dítě a byl vychováván nejvyšším knězem Elí v Sílo. Doba byla tehdy v Izraeli velmi temná, byla poznamenaná duchovní lenivostí Elího a otevřeně prožívanou nemravností jeho synů. Už před Samuelem tu byli proroci, ale s ním začala prorocká služba (Skutky 3,24). Bůh po- stavil Samuele jako spojovací článek mezi sebou a Svým lidem, neboť úpadek zachvátil i kněžstvo. – Bůh mluví skrze proroka, když se lid od Něho odvrací!
Hospodin přišel k Samuelovi a zvolal: „Samueli, Samueli!“ V té době „řeč Hospodinova byla vzácná… aniž bývalo vidění zjevného“. Vidění zde neznamená viditelné zjevení, nýbrž božské zjevení, duchovní poselství, které přichází od Boha. Tímto způsobem měl Samuel prorocky mluvit k lidu, který byl malomyslný a bojoval s mnoha problémy.
Něco jako duchovní vakuum neexistuje: Když je Bůh odmítnut, vyplní to místo nepřítel. Přesně to bylo vidět tehdy v životě kněží, kteří opovrhovali zákonem. Tu poslal Bůh Samuele jako prostředníka. Když vyrostl, potvrdil Bůh jeho službu. A celý Izrael od Dan na severu až k Bersabé na jihu ho poslouchal. Jeho prorocká slova se vpalovala do srdce lidu (1. Samuelova 3,19,20).
Existuje přísloví: Když přijde čas, přijde rada. To se prokázalo už více než jednou jako pravdivé: v historii světa, ale také v historii Božího lidu. Jak věrný je Hospodin, že pošle Božího muže tehdy, když je ho nejvíce zapotřebí!
DHIN,21/3/2017