Filipským 3,7
Písmo nám dává příklady oddanosti a věrnosti, které nás motivují a jsou pro nás výzvou, pokud jde o oddanost Kristu.
Zvažme slova Rut k Noémi: „Nenuť mne, abych tě opustiti a od tebe odjíti měla. Nebo kam se koli obrátíš, půjdu, a kdekoli bydliti budeš, i já bydliti budu; lid tvůj lid můj, a Bůh tvůj Bůh můj. Kdekoli umřeš, umru, a tu pochována budu. Toto mi učiň Hospodin, a toto přidej, že toliko smrt rozdělí mne s tebou.“ (Rut 1,16-17) Rut přišla, aby důvěřovala v Noémina Boha. I když neměla tušení, co před ní leží, byla připravena jít s Noémi. Jaký obraz dětské oddanosti, kterou bychom měli mít ke Kristu, poněvadž je jí hoden!
Ittai řekl Davidovi: „Živ jest Hospodin a živ jest pán můj král, že na kterémkoli místě bude pán můj král, buď mrtev aneb živ, tu bude i služebník tvůj.“ (2. Sam. 15,21) To bylo řečeno v době, kdy David utíkal z Jeruzaléma. Bylo to dokonce tím pozoruhodnější, že Ittai nebyl Izraelita – byl z Gát – Gittejský! Jsme my, kteří jsme kdysi byli cizinci, ochotni zaujmout postoj pro našeho zavrženého Pána? Elizeus řekl Eliášovi: „Živ jest Hospodin, a živa jest duše tvá, že se tebe nespustím.“ (2. Král. 2,2) Elizeus tak přilnul k Eliášovi, že byl ochoten následovat ho i k Jordánu, řece smrti.
Poslechněme si Pavla, jak on vyjádřil svou příchylnost ke Kristu: „Ale to, co mi bylo ziskem, položil jsem sobě pro Krista za škodu. Nýbrž i všecky věci pokládám škodou býti pro vyvýšenost známosti Krista Ježíše Pána svého, pro nějž jsem to všecko ztratil, a mám to jako za smetí, abych Krista získal.“ (Filipským 3,7-8) Pavel byl tak oddaný Kristu, že jeho cílem bylo žít Jemu, kázat Ho a získat Ho. Kéž by tomu tak bylo i u nás.
R. A. Barnett,TLIN,8/7/2014