Jozue 9,3-4.14-15.27
Lidé z hevejského královského města Gabaon se báli o svůj život, a rozhodli se pokusit vstoupit s Izraelem do vztahu smlouvy. Na rozdíl od Raab, která uznala Hospodina, že Hospodin je „Bůh na nebi svrchu, i na zemi dole“, a spolehla se na Jeho milosrdenství, Gabaonští jednali proradně. Přišli s obnošeným oděvem a obuví, s plesnivým chlebem a vetchými koženými lahvicemi na víno a řekli, že přišli z daleké země, a že když vyšli, všechno bylo čerstvé a nové.
Jozue a Izraelská knížata, aniž by se ptali Pána na Jeho směrnice, s nimi vešli v slavnostní smlouvu, že je nechají žít. O tři dny později Izraelité zjistili, s kým mají nyní smlouvu. Reptali proti svým knížatům a byli připraveni Gabaonské zabít, ale Jozue a knížata je zarazili a připomenuli jim, že se jich nemohou dotknout, neboť s nimi uzavřeli smlouvu pokoje skrze Hospodina, Boha Izraele.
Gabaonští řekli Jozuovi: „Služebníci vaši jsme.“ Nuže, jejich životy byly ušetřeny, ale služebníky budou na věky! Měli sekat dřevo a nosit vodu. Ale v Božích obdivuhodných cestách to neměli dělat jen pro shromáždění Izraele, ale také „k oltáři Hospodinovu, až do tohoto dne, na místě, kteréž by vyvolil“. Netinejští, chrámoví služebníci, kteří si cenili výsady, že mohli sloužit Bohu, a o léta později se vrátili z exilu v Babyloně, byli potomky těchto Gabaonských. E. P. Vedder,Jr.,TLIN,9/7/2014