1. Mojžíšova 46,2
Jákob to nemůže pochopit: Jeho syn Josef žije a je v Egyptě! A tak se tam Jákob vypravuje s celou svou rodinou. Než zemře, chce ještě jednou vidět Josefa. V Bersabé, posledním městě na jihu Kanánu, obětuje „oběti Bohu otce svého Izáka“ (v. 1).
V tomto bodě jeho cesty se mu zjevuje Bůh „u vidění nočním“ a říká: „Jákobe, Jákobe! … neboj se sestoupiti do Egypta.“ (v. 3) Není tento Boží zásah pozoruhodný? – Zvažování a obavy vedou Jákoba k váhání sestoupit do Egypta. A má k tomu všechny důvody. Jeho dědeček Abraham se v Egyptě dostal do značných těžkostí a jeho otec Izák byl od Boha varován, aby tam nechodil. – Zde ale Bůh vybízí Jákoba, aby šel. A tak jde.
Jak je Jákob změněn ve srovnání se svými dřívějšími lety! Tehdy dělal plány a vyjednával s Bohem. A Bůh ho musel opakovaně bolestivě zkoušet. Zde nyní vidíme výsledek Božího vedení v jeho životě: Boží výchova v něm přinesla „pokojné ovoce spravedlnosti“ (Židů 12,11). Na rozdíl od dřívějška se tiše a bez odmluvy podřizuje Božímu plánu. Cítíme poslušnost, ale také uctivé velebení!
Bůh dopustil v Jákobově životě bolestivé okolnosti. Avšak tím se Jákob naučil, že „všechny věci spolupůsobí k dobrému“ (Římanům 8,28), a zjistil: Za temnými mraky v jeho životě zářila Boží přívětivá tvář! Tento „Bůh Jákobův“ (Žalm 146,5) je také naším Bohem!
DHIN,13/3/2017