V době ukřižování Krista vyšla tato slova ze rtů pěti jednotlivců, které bychom považovali za nepravděpodobné svědky. Prvním byl Jidáš, zrádce Pána Ježíše. Přišel s tímto vyznáním k předním kněžím a starším poté, co viděl, že Pán byl v jejich radě odsouzen. Kdo by si pomyslel, že tento zrádný muž bude takovým svědkem o nevině Pána Ježíše?
Druhým svědkem byla Pilátova žena, která poslala svému manželovi vážné varování, aby se nezaplétal do soudu tohoto spravedlivého člověka. Důvodem bylo, že jí Bůh poslal sen, který ji velmi znepokojil. Toto svědectví bylo úplně neočekávané.
Třetím svědkem byl Pilát, pohanský soudce, který neměl žádnou lásku k Židům, ale který nemohl vydat žádný jiný úsudek než ten, že na tomto zcela neobvyklém vězňovi nenalezl žádnou vinu. To opakoval alespoň třikrát.
Čtvrtým svědkem byl lotr, ukřižovaný za zločiny. Nejprve se spojil s druhým zločincem v tvrdých urážkách Pána, ale když visel na kříži, bylo jeho srdce změněno. Vyznal svou vlastní vinu a pevně svědčil, že Kristus neudělal nic nenáležitého. Jak neočekávané, že zločinec ospravedlňoval jiného odsouzeného člověka!
Také pátý svědek velmi překvapuje. Centurio, který byl pověřen vykonáním rozsudku proti Pánu, když slyšel Jeho slova a viděl Ho trpět a umírat, s jednoznačným přesvědčením prohlásil, že tento člověk byl spravedlivý. Je to Bůh, kdo způsobil tyto svědky.
L. M. Grant,TLIN,29/6/2014