Skutky 6,8
Skutky 7,57-58
Proč byl Štěpán schopen působit divy a veliká znamení, aby vysvobodil druhé, ale nemohl užít tyto věci, aby vysvobodil sám sebe od smrti ukamenováním? Proč nesvolal jako Eliáš oheň z nebe na své nepřátele? Proč Bůh dovolil, aby byl zabit právě v době, kdy byl tak věrný pro Boha na zemi? Proč nevzít domů křesťana, který je „plný sebe“, spíše než takového, který byl „plný Ducha Svatého“?
Odpověď na všechny tři otázky nalezneme v Božím úmyslu. Neexistuje nedostatek Boží moci k vysvobozování Jeho lidu, když On tak zvolí. Svědectví o tom jsou Sidrach, Mizach a Abdenágo v ohnivé peci, Daniel v jámě lvové a Petr v Herodově vězení.
Není tady ani problém ve Štěpánově víře a oddanosti. Když se s ním prvně setkáváme ve Skutcích 6,5, je popsán jako muž „plný víry a Ducha svatého“. A když umíral, byl plný Ducha Svatého a modlil se za násilníky, kteří ukončili jeho život (Sk. 7,55,60).
Prostá skutečnost je, že Bůh nepotřebuje ani schválení ani porozumění, když provádí Svůj úmysl pro náš život. Cíl Jeho aktivity ve prospěch Jeho lidu není primárně naše fyzické blaho nebo přežití, ale aby byla ukázána Jeho vlastní sláva. Proto Pavel mohl uzdravit množství lidí během svých misionářských cest, a přece neobdržet ulehčení od svého trnu v těle. Když si toto uvědomujeme, budeme opakovat ozvěnou slova z 2. Samuelovy 22,31: „Toho Boha silného cesta jest dokonalá… On jest štít všech, kteří doufají v něho.“
G. W. Steidl,TLIN,27/6/2014