Žalm 91,14.15
Hudson Taylor opustil Anglii ve věku 21 let, aby nesl evangelium do Číny. Byl přesvědčen o tom, že Ježíš Kristus sám ho tam posílá a že on Mu může ve všem důvěřovat. Dříve než mohl Taylor 1. března 1854 vystoupit na zem v Šanghaji, byla tato hluboká důvěra nebezpečími cesty vícekrát vystavena zkoušce. Příklad:
V blízkosti Nové Guineje nastává bezvětří a silný proud žene plachetnici na skryté útesy. Všechny snahy přivést loď opět do kursu selhávají. Kapitán vyhlašuje: „Nyní jsme udělali vše, co bylo v naší moci. Teď už můžeme jen čekat, jak to skončí.“ – „Nikoli,“ odpovídá Taylor, „ještě jsme neudělali všechno!“ A když se kapitán ptá, odpovídá: „Jsme přece na palubě čtyři křesťané. Měli bychom Pána ve společné modlitbě prosit, aby nám ihned poslal vítr.“ Po krátké chvíli modlitby přichází mladý misionář opět na palubu a prohlašuje, že Bůh jim jako odpověď na jejich modlitby pošle příznivý vítr. Mají hned rozvinout plachty, protože už jsou tak blízko útesu. Bezbožný první důstojník opovržlivě odpovídá, že by raději ten vítr cítil, než aby o něm mluvil. Avšak v témže okamžiku je vidět, jak se cíp velké plachty pohnul ve větru! Vyprošená bríza je tu! Plachetnice může uniknout z blízkosti nebezpečného útesu.
Tak Hudson Taylor na cestě – ale také už předtím v Anglii – prožil četná vyslyšení modliteb. Povzbuzovala ho v těch dlouhých rocích jeho služby, kdy směl každou jednotlivou starost, každou jednotlivou záležitost přednést v modlitbě před Boha, a také v těžkých situacích vždy znovu počítat s Boží pomocí.
DHIN,3/3/2017