Aggeus 1,8
Na alespoň patnáct let zastavil ostatek, který se vrátil z babylonského zajetí, práci na chrámu. Kdyby o tom podávala zprávu jen Ezdrášova kniha, mysleli bychom si, že příčiny pro to spočívaly ve vnějších okolnostech a v zákazu od babylonského krále (Ezdráš 4). Ale skrze proroka Aggea odkrývá Bůh pravé vnitřní důvody: Jejich vlastní domy se Izraelitům staly důležitějšími než Boží dům (Aggeus 1,4.9).
Bůh ty, kteří se navrátili do země, v průběhu těchto mnoha let káral špatnými sklizněmi (Agg. 1,10.11; 2,17), ale oni se neobrátili. Ve Své milosti mluví nyní skrze proroka přímo k jejich srdcím a svědomím: „Přiložte /obraťte/ srdce své k cestám svým!“ (Aggeus 1,5.7) Pak je vyzývá, aby dále stavěli Boží dům. On v tom bude mít zalíbení a bude v tom oslaven.
Stavíme my všichni spolu také Boží dům (1. Kor. 3,10)? Anebo si myslíš, že stavění je jen věc obzvláště obdařených bratrů? Anebo máš, jako ti Izraelité tehdy, chybně nastavené priority?
Jaké jsou dnes následky, když zastavíme společnou práci na Božím domě? Ne materiální, ale duchovní nedostatek!
Nechceme poslechnout Boží výzvu a vystoupit na horu, to znamená vstoupit před Něho v modlitbě? Z „hory“ přineseme s sebou dřevo. To znamená: Jen z obecenství s Ním získáme pravý materiál, s kterým můžeme stavět.
On v tom bude mít zalíbení a bude tím oslaven. Není to také v našich dnech, v době „malé síly“ (Zjevení 3,8), obdivuhodné povzbuzení?
DHIN,1/3/2017