2. Korintským 12,1-2
Pavel vypráví o pozoruhodné zkušenosti, kterou prožil před 14 lety. Tělesně smýšlející křesťan by se bezpochyby takovou zkušeností chlubil okamžitě. Ale apoštol, který si uvědomoval, že není dobré se chlubit, se zřekl každé zmínky o této zkušenosti před čtrnácti lety. Právě nám vyprávěl o pokořující zkušenosti v těle (kap. 11); nyní nám vypráví o obdivuhodné zkušenosti, kterou měl jako „člověk v Kristu“. Ten, který věděl, co to je „být spuštěn“ v koši na zem, zakusil také nesmírnou výsadu, že byl „vtržen do třetího nebe“.
Třetí nebe mluví o místě Božího přebývání. Existuje atmosférické nebe, potom hvězdné nebe, a potom třetí nebe, ve kterém je Boží trůn. Apoštol mluví o třetím nebi jako o ráji a naznačuje tak blaženost toho místa jako jeviště radosti, krásy a slávy – jako o zahradě libosti, kam nikdy nepřijde stín smrti. Starostlivě nám říká, že to nebylo jako člověk v těle, ale že byl vtržen jako „člověk v Kristu“. Své přirozené přednosti jako člověka v těle, které nám líčí v jiné Epištole, považuje jen za smetí. Ale svým postavením a výsadami jako člověka v Kristu se může právem chlubit.
Když byl vtržen do ráje, nebyl si už vědom těla s jeho potřebami a slabostmi. Tam slyšel věci, o kterých naprosto nebylo na místě, aby mluvil, a to ani křesťanům, dokud jsou na zemi a v těchto smrtelných tělech. Nicméně mějme na paměti, že ačkoli nemáme takové zázračné zkušenosti, jako být vtrženi do třetího nebe, tu přece vše, co bylo zjeveno apoštolovi, když tam byl vtržen, náleží i tomu nejprostšímu věřícímu jako jsoucímu „v Kristu“.
H. Smith,TLIN,24/6/2014