1. Mojžíšova 45,4
Josef se stal velkým správcem Egypta a vládl nad všemi věcmi s výjimkou faraonova trůnu. Prorokovaných sem let hojnosti (během kterých Josef uskladňoval potravu ve skladech Egypta) nyní skončilo. Roky hladu pro Egypt a pro všechny země včetně Kanánu nyní zuřily už dva roky (1. M. 41,57; 45,11). To je bezpochyby obraz doby soužení, které nemá obdoby, která přijde na celý svět, „aby byli zkušeni obyvatelé země“ (Zj. 3,10).
Avšak Duch Boží se nezaměřuje na národy, které přicházely k Josefovi pro potravu, ale na Izraelovy syny. Zájem v těchto posledních kapitolách 1. Mojžíšovy knihy je jasně soustředěn na Josefovo jednání s jeho bratry v tomto sedmiletém období hladu. Už neslyšíme o Josefově nevěstě, která je s ním spojena v jeho vládě ale skryta za ním. Pán Ježíš přijde nejprve pro Církev a ona s Ním bude spojena ve slávě dříve, než On začne veřejně jednat s Izraelem.
Když byl Pán na zemi, řekl Židům, že jejich dům bude ponechán pustý a že Ho už neuvidí, „až i díte: Požehnaný, který se béře ve jménu Páně“ (Mat. 23,38-39). Toto zpuštění trvá dodnes. Ale blíží se čas, kdy ostatek mezi nimi vyzná svůj hřích zavržení svého Mesiáše. V období hladu Josefovi bratři přijdou k bodu, kde vyznají: „Provinili jsme proti bratru svému… proto přišlo na nás soužení toto.“ (1. M. 42,21) Pak on řekne: „Přistupte ke mně.“ Jak obdivuhodné to bude, když toto dílo bude dokonáno v srdcích židovského lidu „a tak všechen Izrael spasen bude“ (Řím. 11,26). B. Reynolds,TLIN,15/7/2014