1. Mojžíšova 40,21-22
Josef se neprovinil absolutně žádným zločinem ani urážkou, a přece byl několik dlouhých let ve vězení. Dříve však, než tento rozsudek přejde, stráví plné dva roky v této situaci (1. M. 41,1). Nicméně nebyl nečinný. Správce vězení dal Josefovi na starost všechny ostatní vězně. Všemu, co Josef v tomto postavení konal, dal Bůh prospěch. Naučení z toho je, že kdekoli je Kristu dána prvotnost, jistě bude následovat požehnání!
I když Josef byl nevinný, je pravděpodobné, že jak šenkýř, tak i hlavní pekař se proti faraonovi něčím provinili. Jak tento výjev ukazuje, každý z nich měl sen a přišli k Josefovi, aby jim ho vyložil (v. 8). Jak povzbuzující jsou Josefova slova: „Zdali Boží nejsou výkladové?“ To ukazuje, že jeho vlastní naděje a sny byly velmi živé – jinak by neměl důvěru ve výklad jejich snů! Stále věřil tomu, co Bůh ukázal jemu, přes okolnosti, v nichž byl.
Josefův výklad se přesně splnil tak, jak to předpověděl. Šenkýř byl ve svém postavení obnoven, ale vrchní pekař byl faraonem oběšen. Když v tomto světle uvažujeme o našem Pánu, jsme udiveni Božím slovem! Kristus, který byl Pilátem prohlášen za nevinného, byl „počten s přestupníky“ (Iz. 53,12) a byl ukřižován mezi dvěma zločinci (Luk. 23,32). Tak jako u šenkýře a pekaře, šel jeden zločinec tentýž den do ráje a jeden byl ponechán k soudu. Oba, Josef a zločinec řekli: „Rozpomeň se na mne.“ (1. M. 40,14; Luk. 23,42) Šenkýř na Josefa zapomněl, ale zločinec byl Kristem zachráněn!
B. Reynolds,TLIN,23/6/2014