Židům 6,20
Epištola Židům vede naše oči na Ježíše, jak je nyní v nebi, korunovaný slávou a ctí (2,9). Čas od času se tato Epištola obrací na naši odpovědnost jako věřících na zemi, a poté se autor Epištoly vrací ke svému hlavnímu předmětu a vede naši pozornost a srdce k Němu. Když Ho představuje jako velkého Předchůdce, je uvedeno vnitřní pouto, které existuje mezi věřícími zde a Kristem ve slávě nebe. Toto pouto znamená, že Předchůdce otevřel dveře pro druhé, aby Ho následovali do nebe, nyní a také později. Ježíš představuje zcela nový pořádek, který neexistoval pod Mojžíšem a Aronem, ani všeobecně mezi izraelským lidem.
Melchisedech byl předobrazem věčného Syna; bez otce a bez matky. Požehnal Abrahamovi, což znamená, že byl vyšší než Abraham (neboť nižší od vyššího přijímá požehnání – kap. 7,7) – a pro Žida bylo těžké přijmout, že někdo je vyšší než Abraham. Melchisedech také velebil Boha ve jménu Abrahamovu, když Mu přinesl správný druh odpovědi. Epištola Židům potvrzuje také, že zavržený Ježíš, který byl Svým lidem vyvržen, je Bůh: „Tentýž včera, dnes i na věky“ (13,8), ten, „který jest nade všecky, Bůh požehnaný na věky“ (Řím. 9,5). Slovo pořádek (řád) se vztahuje k něčemu, co Bůh upevnil, ustanovil, k něčemu, co člověk na zemi nikdy nemohl udělat. „Na věky“ kontrastuje s pořádkem Starého zákona, kdy nejvyšší kněží byli nahrazováni generaci po generaci. Ježíš, Předchůdce, je také ten velký Melchisedech! Podle významu tohoto jména to zahrnuje, že Ježíš je Král spravedlnosti stejně jako i Král pokoje. Jak je veliký!
A. E. Bouter,TLIN,22/6/2014