Dobrý Pastýř vchází do ovčince otevřenými dveřmi, povolává Své ovce jménem a vyvádí je z ovčince. Ovčinec zahrnuje celý Izrael, ohrazený na všech stranách, poddaný zákonu a nařízením, které jej oddělovaly od ostatních národů. Pán Ježíš přišel osvobodit Svůj lid z tohoto otroctví. Někteří v Izraeli odpověděli na Jeho volání milosti. To byly Jeho vlastní ovce, které slyšely Jeho hlas. Vyvedl je ven na zelené pastvy novozákonní svobody, kde se mohly sytit čistým Božím slovem a nebýt závislé jen na národních vůdcích.
Ale nejen židovští věřící byli zahrnuti do této vzácné svobody Boží milosti v Kristu Ježíši, která je výsledkem velké ceny Jeho vlastní oběti na Golgotě. On měl i jiné ovce, které nebyly z toho ovčince – pohany. Přivede je a ony také budou slyšet Jeho hlas s tím velkým výsledkem, že tu bude nyní jedno stádo (nikoli jeden ovčinec), a On sám bude Pastýř.
To se obdivuhodně naplnilo. Kniha Skutků nám historicky ukazuje, jak byli pohané přivítáni v Boží Církvi (kap. 10), a jak se po- tom ukazovala jednota mezi židovskými a pohanskými věřícími. Církev potom je „jedno stádo“ ne mnoho stád. Skládá se ze všech nyní žijících věřících ze všech národů. O tuto přízní obdařenou společnost se nyní stará jeden Pastýř, ten jediný dokonale důvěryhodný Vůdce. Na Něho se lze spolehnout, že povede po bezpečné a pokojné cestě, že půjde vpředu, aby jednal se všemi nepřáteli, kteří mohou čekat v záloze, a že najde ty nejvybranější pastviny, kde se Jeho ovce mohou sytit.
L. M. Grant,TLIN,19/6/2014