1. červen

Nebo jsem řekl jim: Jestliže se vám vidí, dejte mzdu mou; pakli nic, nechte tak. I odvážili mzdu mou třiceti stříbrných. I řekl mi Hospodin: Povrz je před hrnčíře. Znamenitá mzda, kterou jsem tak draze šacován /oceněn/ od nich. A tak vzav třiceti stříbrných, uvrhl jsem je v domě Hospodinově před hrnčíře.

Zachariáš 11,12.13

To je jedna z mnoha předpovědí ve Starém zákoně, poukazující na přicházejícího Mesiáše. Naplnila se, když byl Kristus na zemi. Ovšem zde není jen prostě ohlášena historická událost, nýbrž můžeme poznat také poukaz na pokorné smýšlení, ve kterém „Pastýř Izraele“ přijde. On skutečně „nepřišel, aby jemu slouženo bylo, ale aby on sloužil, a aby dal život svůj na vykoupení za mnohé“ (Matouš 20,28). – Jaká obdivuhodná milost Syna Božího!

Když Kristus uzdravil a potěšil nesčetné zástupy trpících, utlačovaných a rozptýlených „ovcí“ v Izraeli, mohl by právem říci: „Dejte mi Mou mzdu!“ Cožpak si ji nezasloužil, i kdyby tato „mzda“ spočívala jen v tom, že by Mu prostě důvěřovali? Ale pro náboženské vůdce tehdejší doby neměl větší cenu než třicet stříbrných (Matouš 27,8). Takový je svět! Srdce přirozeného člověka je zatvrzelé a neví, co je spravedlivé.

Boží ocenění díla Jeho Syna je naproti tomu spravedlivé a dokonalé. On Mu „dal jméno nad každé jméno“ (Fil. 2,9) a místo po Své pravici.

My smíme s tímto úsudkem radostně souhlasit a dosvědčovat, že Kristus je hoden vší cti, a ve svém velebení se Mu klanět. On naši chválu s radostí přijímá.

DHIN,19/2/2017