Třetí blahoslavenství je: „Blahoslavený člověk, jemuž nepočítá Hospodin nepravosti.“ To znamená zaznamenávat nepravost. Kdyby Pán Ježíš vymazal všechny mé hříchy ve chvíli, kdy mne spasil, a okamžitě začal proti mně zaznamenávat další hříchy, nebyl bych na tom v budoucnosti lépe než v minulosti. „Blahoslavený člověk, jemuž nepočítá Hospodin nepravosti.“ Bůh „nezaznamenává hříchy“ proti Svému lidu jako něco, co by před nimi stálo v den soudu. Ve chvíli, kdy začnu věřit v Ježíše, Jeho drahá krev přikrývá celý záznam od kolébky až do hrobu.
Znamená to snad, že mohu hřešit a že to je jedno? Nikoli. V té chvíli, kdy pro věčnost skončila moje odpovědnost jako hříšníka, který má co činit s Bohem soudu, začala má odpovědnost jako dítěte, majícího co činit s Otcem. Nyní mám co činit s Otcem jako poslušné dítě. „Koho miluje Pán, toho trestá, a švihá každého, kterého za syna přijímá.“ (Židům 12,6) Ale nikdy mu nepřičítá nepravost. Každý věřící je učiněn „Boží spravedlností v Kristu“.
Za čtvrté je blahoslavený člověk, „v jehož duchu lsti není“. Člověk, v jehož duchu není žádná lest, není bezhříšný člověk. Takový byl jen Jeden, náš velebený Pán Ježíš Kristus. „Všichni zhřešili, a nedosahují slávy Boží.“ (Řím. 3,23) Není člověk, „který by činil dobře a nehřešil“ (Kaz. 7,20). To je pravda o věřících, stejně jako o nevěřících.
Avšak člověk, „v jehož duchu lsti není“, je člověk, který se nesnaží přikrývat a ukrývat. Dokud člověk přikrývá svůj hřích, je tu lest. Když David přikrýval svůj hřích, byla tam lest, ale když přišel a otevřeně doznal svůj hřích: „Zhřešil jsem Hospodinu,“ už tam lest nebyla. H. A. Ironside,TLIN,18/6/2014