Judy 20.21
Juda ve svém krátkém Dopisu popisuje stav křesťanstva na konci doby – jak jej prožíváme dnes. Vedle pravých Božích dětí tu jsou takoví, kteří si sice říkají křesťané, ale nemají pravý vztah víry k Pánu Ježíši. Kromě toho hraje velkou roli moc, peníze a nemravnost. Jak mám v tomto prostředí duchovně přežít? I mezi těmi, kteří chtějí Pána věrně následovat, přece nalézám problémy, napětí, ukazují se nedostatky.
Před tímto temným pozadím nás Juda vyzývá k tomu, abychom se „sami vzdělávali“. Ale jak to mám dělat, když já sám jsem tak slabý a cítím se být odkázán na pomoc druhých? Smím si uvědomovat, jakou mám vzácnou víru, na které se mohu „vzdělávat“. Tím není míněno moje vlastní, často slabé držení víry, nýbrž sta- tek víry, který je mi udělen ve svatém Písmu.
Když se apoštol Pavel loučil se staršími v Efezu, říká: „A již nyní, bratři, poroučím vás Bohu a slovu milosti jeho, který mocen jest /nebo: „které mocno jest“/ vzdělati.“ (Skutky 20,32) Tyto zdroje pomoci jsou i dnes k dispozici každému osobně. Bůh ve Svém Majestátu nemůže být lidmi dotčen. A Jeho Slovo je pevné a neotřesitelné. V něm nalézám útěchu a sílu. Ukazuje mi nekonečnou Boží lásku, z níž se mohu radovat. Jistota, že jsem předmět Jeho lásky, mne posiluje i v těžkých časech.
Kromě toho se mohu k Bohu modlit a vím, že mne slyší. Tak bych chtěl s důvěrou vložit svou další cestu do Božích rukou a pevně držet víru.
DHIN,17/2/2017