Koloským 3,15
Nevděk vůči Bohu je v Dopisu křesťanům v Římě připsán nevěřícím lidem (Římanům 1,21). A přece výzva, být vděční, se kterou se apoštol Pavel obrátil na Koloské věřící, má i pro nás velkou aktuálnost. Proč?
Všeobecné myšlení je stále více charakterizováno vyžadujícím postojem: Chci toto a tamto, a mně to také náleží. A když člověk dostane, co chtěl, pak je to přece jen samozřejmé. Člověk snad ještě zdvořile řekne: „Děkuji“, ale pravou vděčnost srdce najdeme jen zřídka.
Tímto velmi rozšířeným postojem bychom se my jako věřící neměli nechávat ovlivňovat. Nás by měla vyznačovat hluboká a upřímná vděčnost. Vše, co jsme a co máme, je dar Boží milosti. Nic jsme si „nezasloužili“, vše jsme obdrželi skrze Boží přízeň.
Copak jsme mohli přispět ke své veliké záchraně? A proč jsme ještě na cestě víry? Už po desetiletí máme vnější mír a můžeme ve svobodě žít ve své víře. Cožpak to je samozřejmé? Mysleme jen na všechny ty nepokoje a války na naší ubohé zemi. – „A buďte vděčni!“ Kdy jsme naposledy poděkovali svému Bohu a Otci za tyto dary?
Je to naše zásluha, že máme každý den co jíst? Většina z nás žije v teplých příbytcích a máme více než dost oblečení. A stačí sáhnout ke kohoutku nebo k vypínači a dostaneme, co si přejeme. Je to snad samozřejmé? Pro mnoho lidí na zemi nikoli. – „A buďte vděčni!“ Upřímná vděčnost by se měla ukazovat také v jednání s našimi bližními. Nic nás to nestojí a rozehřeje to mnoho srdcí v tomto studeném světě. A může to být směrovkou ukazující k Zachránci Ježíši Kristu. DHIN,13/2/2017