My všichni se musíme zjevit před soudnou stolicí Krista; ale je to soudná stolice Toho, který mne miloval a vydal Sebe za mne, který mne spasil a v kterém jsem přijat. Nikdy nejednal tvrdě s duší, která přišla v pravdě svého stavu: k takové mluvil a působil v pravdě Své vlastní milosti.
Musíme tedy být všichni zjeveni před soudnou stolicí Krista, před Osobou, která Svou smrtí odstranila všechny naše hříchy. Jaké požehnání, nalézt Jeho na soudné stolici! Není v tom nic, co by rušilo pokoj, učiněný krví Jeho kříže; a pokoj musíme mít, abychom se mohli těšit z obecenství s Bohem. Potom mysli, jak se tam dostaneme. Kristus přijde a přijme nás k Sobě, protože nás miluje a chce, abychom byli s Ním tam, kde je On; a jak přijdeme? Oslavení, v těle podobném Jeho vlastnímu. On, který je nám od Boha učiněn spravedlností, je Soudce (1. Kor. 1,30).
Věřit v Jeho jméno, a přece pochybovat, že mám pokoj, znamená zpochybňovat cenu Jeho díla. On, který trpěl a je nyní oslavený, nebude protiřečit výsledku Svého díla, když soudí. Ale potom nebude nic tajného – vše vyjde na světlo. Jaká lekce pro mne, když budu ve slávě! A jaký je účinek? Hledím na svůj minulý život, a co jsem byl? Dívám se na dobu, kdy jsem byl křesťanem, a jaká slabost, jaké selhání! Ale mám se proto bát? Ne: Hledím na Boha a říkám: S jakým Bohem jsem měl co činit! Každý krok je zjevením lásky mého Otce, který mne vedl po celou cestu. Ve slávě uvidím všechnu svou pošetilost, ale bude to ve vzkříšeném nebo proměněném těle. Budu poznávat lásku Krista v každé malé podrobnosti svého života od začátku až do konce.
J. N. Darby,TLIN,10/6/2014