Filipským 3,8
Něco poznat znamená proniknout do nějaké věci, nějakého pochodu, nějakého předmětu, nějakého vědního oboru. Je třeba pochopit to základní, účel, strukturu, sled pohybů, zákonitosti, a potom (snad) je bezpečně posoudit. Tento pochod poznávání může být namáhavý a zdlouhavý.
Jinak tomu bylo u Saula před Damaškem. Skrze zjevení Pána Ježíše obdržel naráz zcela novou, hlubokou známost. Až do té doby cílevědomě pronásledoval státní nepřátele a rušitele zákona – jak se domníval. Ale předivné světlo, jasnější než slunce, mu uloupilo zrak a uvrhlo ho k zemi, a on slyšel hlas: „Já jsem Ježíš, kterého ty pronásleduješ.“ (Skutky 9,5 - přel.)
Tu se stal z cílevědomého pronásledovatele bezmocný muž, kterého museli vést za ruku. Avšak zároveň byly neobvyklou měrou osvíceny oči jeho srdce a Bůh v něm, v Pavlovi, začal zjevovat Svého Syna (Galatským 1,15.16). O tomto výsledku svědčí všechny Dopisy, které tento apoštol napsal o „evangeliu slávy“ (1. Timoteovi 1.11).
Pavel poznává nadměrnou výtečnost tohoto „Člověka Krista Ježíše“, Jeho jedinečnost, Jeho božskou existenci od věčnosti a jedinečné postavení, které On ve stvoření zaujímá; poznává v Něm „Hlavu nade vším“ a „Hlavu těla“ (Církve), „Prvorozeného z mrtvých“, „Knížete života“. Vedle Něho bledne nyní vše ostatní. Pozemské možnosti a nabídky, sláva, čest, moc, vliv, bohatství – to vše Pavel považuje za „ztrátu“ a „smetí“, když to měří výtečností Toho, který je „znamenitější nežli deset tisíců jiných“ (Píseň 5,10). Jakou cenu má pro nás?
DHIN,5/2/2017