1. Samuelova 27,1
David je na útěku před Saulem. Je to napjatá situace, ze které hledá východisko. Přemýšlí a dochází k výsledku: Nejlepší bude, když půjdu do Filistinské země. – Myšlenka se mu zdá být dobrá, a tak se vydá na cestu a jde „k Achisovi, králi Gát“ (v. 2). Žel, že další událost ukazuje, že zvolená cesta neodpovídá Boží vůli. Je to rozhodnutí bez Boha!
Někdy hledáme i my východisko z nějaké situace, přemýšlíme a rozhodujeme se pro to, co je v našich očích to nejlepší. Později musíme poznat, že jsme udělali volbu bez Boha, že ta cesta neměla Jeho souhlas. Dejme proto pozor u rozhodnutí jako: „To je to nejlepší pro mne nebo pro mou rodinu!“ – Udělali jsme to rozhodnutí s Bohem?
Pak tu je ještě Davidova pohnutka pro jeho volbu: Když utíká do Gát, už tam neočekává, že bude od Saula pronásledován. A skutečně: Saul „přestal ho hledati více“ (v. 4). Dosahuje toho, co chce. Jeho útěk mu dává přestávku na oddechnutí. Úspěch mu zdánlivě dává zapravdu. Bylo proto jeho rozhodnutí správné?
I my občas vidíme úspěch jako potvrzení nějaké cesty. Avšak je vnější zdar sám důkazem toho, že volba byla správná? U Davida ukazuje další průběh přesný opak! Bůh dopouští, aby se jeho plán zdařil – ale za jakou cenu! David potřebuje šestnáct měsíců na to, aby se vrátil a opět prožíval společenství s Bohem!
DHIN,3/2/2017