Zjevení 3,15-16
Nevidíme, že to je pozoruhodný popis našeho stavu? Je tu mnoho podobností. Mluví se skvělá slova. Přijímají se krásná vyznání. Máme misijní společnosti, biblické společnosti, křesťanské školy a mnoho jiného. Byl bych ten poslední, kdo by to všechno odsuzoval. Ale kde je oddanost srdce? Kde je síla víry našich otců? Kde je poddanost Božímu slovu i v těch nejmenších věcech našeho praktického života? Kde je připravenost trpět zavržení pro jméno Pána Ježíše, který byl tímto světem ukřižován?
Je Pán Ježíš, ten věrný a pravý Svědek, stále středem našeho praktického života shromáždění? V kolika svobodných církvích je Boží slovo stále ještě uznáváno jako autorita, pokud jde o organizaci jejich bohoslužby? Nepovažuje většina z nich za věc cti, mít stanovenou oficiální církevní organizaci? Bude Pán Ježíš tam, kde Jeho Slovo a Jeho jméno už nemají praktickou autoritu?
Jak tomu je mezi těmi, kteří vyznávají, že jsou shromážděni k Jeho jménu v souhlasu s Jeho Slovem? Je to vyznání také praktickou skutečností? A je to pro ně dostačující? Anebo On musí také k nim říci: „Aj, stojím u dveří, a tluku?“ On hledá pravdu v srdci! Pouhé formy pro Něho nemají žádnou cenu! Jaká je to hanba, když vidíme, co jsme udělali se svědectvím, které nám Bůh svěřil. Kéž nám Bůh dá zlomeného ducha a potřené srdce (Žalm 51,19), abychom se tak před Ním skutečně sklonili a vyznávali svou vinu.
H. L. Heijkoop,TLIN,7/6/2014