Přísloví 21,16
Říkali, že na trati 440 yardů je to nejlepší běžec všech dob.
Pozdější misionář v Číně, Eric Liddell (1902-1945), se v roce 1923 účastnil závodu na 440 yardů (přibližně 400 metrů) mezi Skotskem, Irskem a Anglií. Eric vystartoval dobře, avšak potom do něho narazil spoluběžec a Eric upadl přes vnitřní obrubník do trávy. V první nepatrné chvíli si Eric myslel, že tím je diskvalifikován, ale na pokyn jednoho pořadatele se rychle vzchopil, aby druhé běžce dohonil. To se zdálo nemožné, měl odstup téměř 20 metrů. Avšak Eric běžel, a běžel stále rychleji – dohnal poslední běžce – 40 metrů před cílem byl už na čtvrtém místě – na prvního běžce dosáhl, když právě zahýbali do cílové rovinky – běžel stále rychleji a přes cílovou pásku sprintoval jako první. Neuvěřitelný běh! Eric upadl – vstal – běžel dále – a zvítězil.
Jak často jsme i my vyvrženi z dráhy a ležíme na zemi! Zůstaneme ležet, anebo se vzpamatujeme a pokračujeme ve svém běhu? Jako Eric se musíme rozhodnout: vzdát se – nebo běžet v životě dál.
Eric ze zpoždění udělal vítězství. To se nám možná nepodaří – ale v duchovním závodě přece zůstaneme. Bůh sám chce tebe i mne vzpřímit, chce nám dát novou sílu. Ale také chce, abychom druhé vzpřimovali a povzbuzovali.
Jobovi je řečeno: „Padajícího pozdvihovals řečmi svými a kolena zemdlená jsi zmocňoval.“ (Job. 4,4) A Šalomoun říká: „Lépe jest dvěma než jednomu… Nebo padne-li který z nich, druhý pozdvihne tovaryše svého.“ (Kazatel 4,9.10)
DHIN,11/1/2017