Nechtěli bychom se zde pokoušet ospravedlňovat Jákobovo upřednostňování Josefa. Takové upřednostňování, jak víme, může mít negativní vliv uvnitř rodiny. Avšak Bůh ve Své svrchovanosti užil Josefovy rodinné vztahy jako předobraz vztahu Pána Ježíše k Jeho bratrům podle těla, a na tomto základě o tom budeme mluvit. Když čteme starozákonní vyprávění, je vždy důležité mít na paměti, že to jsou „věci, týkající se Jeho“ (Luk. 24,27 – přel.). Skutečný kořen nenávisti vůči Josefovi spočívá ve skutečnosti, že Jákob ho zvláště miloval. Josef měl jedinečný vztah ke svému otci, a to způsobilo nelibost a nenávist. Kristus je „jednorozený Syn“. To nenaznačuje myšlenku lidského věku nebo narození, nýbrž jedinečnosti. On je ten „Syn Jeho, ten jediný Jeho“ (srv. s 1. M. 22,2 – p. p.), a protože zjevil Otce ve světě, který byl daleko od Boha, trpěl jeho nepřátelstvím.
V této kapitole čteme třikrát o tom, že Josefovi bratři ho nenáviděli. Nenáviděli ho kvůli otcově lásce k němu, kvůli jeho snům a kvůli jeho slovům (v. 4-5.8). Jejich nenávist byla v naprostém nepoměru k čemukoli v Josefově milém charakteru. V tom je Josef udivujícím obrazem Krista, jenž mohl říci: „V nenávisti měli mne darmo /bez příčiny/.“ Když Josef pásl stádo se svými bratry, přinášel svému otci „zlou pověst o nich“. Pán Ježíš jednou velmi jasně řekl svým bratrům, že „nemůže vás svět nenávidět, ale mne nenávidí; neboť já svědectví vydávám o něm, že skutky jeho jsou zlé“ (Jan 7,7). Každý, kdo činí zlo, nenávidí světlo, a On byl světlo (Jan 3,20). Když jdeme v Kristových šlépějích, i my cítíme nepřátelství světa (Jan 15,19). B. Reynolds,TLIN,26/5/2014