Matouš 14,13
Jan Křtitel byl Herodem sťat. Jeho učedníci přicházejí, berou mrtvé tělo a pochovávají je. A potom jdou k Ježíšovi a podávají Mu o tom zprávu. Nepotěší je a nepromluví k jejich srdcím? Ale i Jeho samého se Janova smrt hluboce dotýká – smrt člověka, který Mu zde na zemi připravoval cestu. A tak se uchyluje na pusté místo sám.
Pán volí osamělé místo, jak to ukazuje další líčení nasycení pěti tisíců. Nejsou tam vesnice ani dvory. Ale v té pustině je tráva; není to tedy poušť (v. 19). Avšak je to osamělé místo, které pro oči ani pro uši neposkytuje nic zajímavého – není tu žádné rozptýlení. Zde je Ježíš sám se Svými učedníky a se Svým Bohem a Otcem.
Když už On, Boží Syn, zde na zemi vyhledává takové místo – nepotřebujeme potom i my, omezení a chybující lidé, ve svém životě takové příležitosti a místa?
V dnešní době tu je rozmanitost rozptýlení mnohem větší než tehdy. Máme nejen telefon a potřebné rozhovory, nýbrž ještě celé spektrum zábavných médií, nemluvě o všudypřítomné záplavě hudby.
Právě dnes tak velmi potřebujeme takové chvíle, v nichž oči a uši nejsou ničím odváděny, a my můžeme mít rozhovory s naším Bohem. Potom může také mluvit Svým Slovem On k nám, a jako lidé tehdy prožijeme to, že On nám dá pokrm a „všichni budou nasyceni“ (v. 20).
DHIN,9/1/2017