Job 6,14 – přel.
„Slitujte se nade mnou, slitujte se nade mnou, vy přátelé moji!“ (Job 19,21), znělo Jobovo volání o pomoc.
Ale jeho přátelé neměli žádné slitování. Jejich obžaloby byly tvrdé a zákonické. Odvolávali se na znalosti svých předků a na tradici. Mluvili o své zkušenosti, a podle toho všeho musel být Job provinilý. Proto řekli: „Byla-li by nepravost v ruce tvé, vzdal ji od sebe.“ (Job 11,14) a: „Navrátíš-li se k Všemohoucímu, vzdělán budeš, a vzdálíš-li nepravost od stanů svých.“ (Job 22,23)
A my, nemyslíme si také rychle, že když je někdo v trápení, když je stižen nemocí nebo jinými těžkými okolnostmi, že „k němu Pán mluví“ a že má přece přezkoumat své cesty? Jak často pak přicházíme k falešnému úsudku, tak jako Jobovi přátelé. Neboť právě v tom, co mu předhazovali – že utiskuje chudé nebo bezdůvodně bere zástavu od bratrů (Job 22,6-9) – v tom se neprovinil.
Tak ani my nechtějme posuzovat nic, co není zjeveno, nýbrž chtějme vůči „skleslému“ nechat vládnout lásku a mírnost.
Jsi v podobné situaci jako Job? Pak ti přeju, abys našel někoho, jemuž bys mohl vyprávět o svém soužení, kdo ti bude naslouchat, ale pak ti také představí Pána Ježíše, jenž „velmi jest milosrdný Pán a lítostivý“ (Jak. 5,11).
Jen Jeden odpoví, na co se ptáš.
Jen Jeden poradí, když trápení máš.
Jen Jeden unese všechnu tvou tíž.
Jen Jeden – Spasitel – jen Pán Ježíš!
DHIN,6/1/2017