3. květen

Stalo se pak, když byl Jozue na poli Jericha, že pozdvihl očí svých a viděl, an muž stojí naproti němu, maje v ruce meč dobytý… I odpověděl: Já jsem kníže vojska Hospodinova, a nyní jsem přišel. I padl Jozue tváří svou na zem, a pokloniv se, řekl jemu: Co pán můj chce mluviti služebníku svému? Tedy odpověděl kníže vojska Hospodinova k Jozue: Szuj obuv svou s noh svých, nebo místo, na němž stojíš, svaté jest. I učinil tak Jozue.

Jozue 5,13-15

JOZUE (5)

Desátého dne prvního měsíce přešel Izrael Jordán. Tábořili v Galgala, východně od Jericha. Zde obřezali všechny pohlaví mužského, kteří se narodili během cesty pouští. Obřízka, jakkoli může být bolestivá, je obrazem odřezání těla, což je pro nás velmi potřebná věc, abychom ji jako křesťané udělali. Nyní bylo odejmuto egyptské pohanění a Izrael šel, aby slavil svůj první svátek Fáze v zemi. Nyní začali jíst z úrody Kanánu – „pražené zrní“ země – předobraz oslaveného Krista, a Bůh jim přestal posílat mannu, kterou jedli na poušti. O mnoho let později, hledě zpět na jejich počáteční historii, Bůh řekl: „Tehdáž svatost Hospodinu byl Izrael, prvotiny úrod jeho.“ (Jer. 2,3) Ve Zjevení 2 Pán smutně připomíná sedmi církvím jejich „první lásku“, kterou kdysi měly, ale kterou opustily. K tomuto obřezanému lidu, slavícímu své vysvobození z otroctví Egypta a radujícímu se z úrody země, nyní přichází Pán sám. Jozue se přibližuje k tomuto ozbrojenému Muži a ptá se Ho, zda je pro ně nebo pro jejich nepřátele. Ve věcech Pána nemůže být žádná neutralita! Když se tento Muž prohlašuje za Knížete vojska Hospodinova, Jozue Ho nazývá Pánem a klaní se. Jozue se ptá na naučení, o sobě mluví jako o služebníku a je mu řečeno, že je na svaté půdě. To je místo i pro nás!      E. P. Vedder,Jr.,TlIN, 24/5/2014