Ve Skutcích 20,7 nalézáme, že v první den týdne „se učedníci sešli k lámání chleba“. 1. Korintským 11 také ukazuje, že to byl jejich zvyk. Opět ve 14. kapitole nalézáme mezi svatými modlitbu, chválu, požehnání, děkování, prorokování, když byli pospolu ve shromáždění. To vše je dosti prosté. Byli shromážděni ke jménu Pána. V první den týdne lámali chléb. A v jejich shromážděních byla modlitba, velebení a služba Slovem pro vzdělání svatých. Také vidíme, že vše bylo pod řízením Slova a Ducha Božího.
Bylo tam volné působení Ducha v různých údech těla, a to nejen pro velebení, ale i pro vzdělání navzájem. „Neboť můžete všichni, jeden po druhém prorokovati, aby se všichni učili a všichni se potěšovali.“ (1. Kor. 14,31) „Všecko to budiž ke vzdělání.“ (1. Kor. 14,26) To byla velká zásada svobody pro všechny, aby byli užiti pod vedením Ducha Svatého. Velebení a služba jsou obojí skrze Ducha. A On řídí ve shromáždění vše jako Vůdce a moc velebení. Nikde v Božím slovu se nikdy ve shromáždění svatých neobjevuje člověk jako vůdce. Duch Boží tam člověka užívá, ale je svrchovaný a může užít toho, koho On chce.
Možná, že řekneš, že Duch Svatý může užít jednoho člověka stejně jako deset. Jistěže nemůžeme omezovat Jeho moc. On může užít jednoho, nebo může užít deset. Ale kdo se odváží diktovat Mu a říci, že to musí být jeden? On musí mít svobodu, aby užil toho, koho On chce, a jestliže někdo zaujme místo vůdce, je Duchem Svatým opovrhováno a Jeho svoboda je odejmuta. On chce jen poslušnost. Kéž Pán vede všechny svaté, aby hledali jen poslušnost Jeho Slova a vůle a přenechávali důsledky Jemu.
A. H. Rule,TLIN,23/5/2014