Římanům 1,15
A tak až do krajnosti je Pavel horlivý ke kázání dobré zvěsti těm, kteří jsou v Římě. Jak požehnaná je ta připravenost, ano, horlivost tohoto apoštola, aby splatil svůj dluh kázat dobrou zvěst také těm, kteří jsou v Římě. Řím opovrhoval Židy a Pavel byl svým zjevem chatrný, jeho osobní přítomnost byla slabá; a způsob řeči, anebo jak my říkáme „přednes“, neměl nikterak významný podle pyšného tělesného posudku lidí (2. Kor. 10,10). Nadto se mu v Římě protivili někteří bohatí a vlivní Židé. Dále byl Řím středem pohanského světa: jeho císař měl brzy vyžadovat a přijímat klanění. Řím byl plný učených a kulturních lidí z celého světa. Jeho ulicemi procházely triumfální průvody. A přece Pavel, zcela slabý sám v sobě, tu je připraven, ba má snahu jít do Říma! A kázat co? Krista, kterého židovský národ sám oficiálně zavrhl, Krista, kterým opovrhovali a který byl za jejich křiku ukřižován římským místodržícím! Mluvit o cestě, o které Židé v Římě Pavlovi řeknou, „že se jí všudy odpírá“ (Sk. 28,22).
Mluv o svých statečných mužích, svých velkých mužích, ó světe! Kde v celé historii budeš moci najít někoho podobného Pavlovi? Alexandr, César, Napoleon, ti kráčeli se svými armádami, aby vnucovali lidem svou vůli. Pavel byl horlivý jít jen s Kristem samým do centra velikosti tohoto světa, zotročeného Satanem, se „slovem kříže“, které, jak sám říká, je Židům „urážkou“ a pohanům „bláznovstvím“. A když pak jde do Říma, je to jako vězeň ze ztroskotané lodi. Jaký to je příběh! Tam po celé dva roky ve svém vlastním najatém příbytku přijímá všechny, kteří k němu přicházejí (neboť on k nim jít nemůže); a poselství jde dále a šíří se přes celou římskou říši, i do domácnosti císaře!
W. R. Newel,TLIN,21/5/2014