Jeremiáš 1,6.9
Není těžké ztotožnit se s Jeremiášem, když stojí před nároky Pána na jeho život. Omluvy přicházejí k lidskému srdci tak přirozeně. U Mojžíše to bylo: „Nejsem muž výmluvný.“ (2. M. 4,10) U Gedeona: „Já /jsem/ nejmenší v domě otce svého.“ (Soudců 6,15) U mnoha z nás dnes omluva zní: „Jsem příliš zaměstnán.“ Ale Jeremiáš řekl: „Dítě jsem.“ Zjevně to nemyslel doslovně, ale když myslel na všechna knížata a starší v Izraeli, viděl sebe jako pouhé dítě. Podobným způsobem si mohou mladí bratři ve shromážděních dnes říci: „Jak já se mohu účastnit ve shromáždění, když tam jsou starší bratři, kteří znají více než já? Co kdybych řekl něco špatně?“ Pánova odpověď Jeremiášovi dává pomoc u našich pochybností a otázek.
Pán předně mladému prorokovi jakoby říká: „Znal jsem tě dříve, než ses narodil; postavil jsem tě stranou; ustanovil jsem tě za proroka k národům.“ Samo naše spasení mělo svůj zdroj v Bohu; proto jeho výsledek v podobě jednání a mluvení za Něho má tentýž zdroj. Pán dále řekl Jeremiášovi, že mu dá slova, aby je mluvil, a že s ním bude, aby ho vysvobodil od těch, kteří se protiví Jeho poselství. Kdybychom byli závislí na své vlastní síle a zdrojích, mohli bychom jistě váhat. Ale Pán dává vše, co potřebujeme, abychom mohli dělat to, co nás povolává dělat. Skutečně, když otevíráme svá ústa, abychom chválili Jeho jméno nebo abychom povzbuzovali věřící či dosahovali ztracené, tu On nám dává správná slova k mluvení. Jak to říká Přísloví 16,1: „Od Hospodina jest řeč jazyka.“ Nakonec se Pán dotýká Jeremiášových úst. Žijeme dostatečně blízko Pána, aby se mohl dotýkat našich úst? G. W. Steidl,TLIN,20/5/2014