Zjevení 21,5
Jaký mocný výrok od Toho, který sedí na trůnu! Od Toho, který se stal tělem ve světě hříchu a smrti a který zemřel, aby zlomil moc smrti. On jediný má právo něco takového oznámit.
Jaký protiklad k dnešní tvářnosti stvoření! Na zemi je tolik hříchu, utrpení a smrti. A zdá se, jako kdyby nepřítel triumfoval. Politikové se snaží často nadarmo uvést něco do pořádku; následující generace ale odmítají učit se z historie.
Avšak rada Boha lásky se nutně uskuteční. Kdybychom neměli Boha a Jeho Slovo, zůstal by nám jen pesimismus. Beznadějně bychom potom museli zvolat: „Jezme a pijme, neboť zítra zemřeme!“ (Izaiáš 22,13; 1. Korintským 15,32) Krátkozrace bychom žili jen pro přítomnost a zavírali bychom své oči před budoucností.
Avšak – Bohu buď dík! – dosáhlo nás světlo nového stvoření. Jaká pohnutka, abychom vedli svůj život ve světle věčné slávy! Hledíme skrze mlhu údolí slz a dosahujeme vrcholek věčného slunečního svitu. Při vší své slabosti jsme povzbuzováni myšlenkou na nové stvoření, ve kterém už nejsou žádná omezení, žádná nemoc, slabost, boj.
Zde, ve Zjevení 21, je řečeno více o tom, co v novém stvoření už nebude, než o tom, co je pozitivně vyznačuje. Zdá se být Božím úmyslem zaměstnávat nás více Osobou, která tam bude středem, než místem.
Budeme „podobni jemu, nebo viděti jej budeme tak, jak jest“.
(1. J. 3,2)
DHIN,25/12/2016