Izaiáš 50,4
Z úst Pána Ježíše vycházela „slova milosti“ (Luk. 4,22). V celém Svém životě používal Svůj jazyk vždy ke cti Svého Boha a Otce. On „hříchu neučinil, aniž jest lest nalezena v ústech jeho“ (1. Petra 2,22).
On, Přikazatel nade vším stvořením, zaujal jako Syn člověka dobrovolně místo závislosti. On, který je zosobněná božská Moudrost, zaujal místo, jako kdyby měl zapotřebí poučení – „jako ti, kdo jsou poučováni“! Na to poukazují Izaiášova prorocká slova. Protože se Boží Syn stal člověkem, může z vlastní zkušenosti povzbuzovat zemdlené a skleslé. – „Slovo v čas příhodný ó jak jest dobré!“ (Přísloví 15,23)
My lidé namluvíme často mnoho slov, aniž bychom skutečně mluvili od srdce k srdci. Pak jsme „nepříjemní těšitelé“, jak naříká Job (Job 16,2). Avšak to, co Pán Ježíš dává obtížené duši, přichází z božsky milujícího srdce a je vždy přiměřené.
Jsi unaven životním bojem, skleslý v životě víry? Tlačí tě starosti, už nevíš, jak dál? Pověz Mu to v modlitbě a nech na sebe působit Jeho Slovo! Ano, měli bychom opravdu často otevírat a číst Bibli, abychom skutečně poznávali Jeho potěšování. Pak jako sklada- tel Žalmu učiníme zkušenost: „Ve množství přemýšlení mých u vnitřnosti mé tvá potěšování obveselovala duši mou.“ (Žalm 94, 19)
DHIN,21/12/2016