Lidské tělo je udivující mistrovské dílo z Boží dílny. Zahrnuje tak velké pole vzájemně spojených detailů, že žalmista volá: „Oslavuji tě, protože se hrozným a divným skutkům tvým divím.“ /„Vzdávám ti chválu za to, jak jsem úžasně stvořen – vzbuzuje to bázeň.“ – dle ČSP/ (Žalm 139,14) Je to obdivuhodný příklad různosti v jednotě, neboť zahrnuje údy naprosto různé v charakteru a činnosti, a přece všechny funkce jsou v předivné jednotě. Některé z těchto funkcí jsou bez působení vůle, neboť Bůh tak utvořil tělo. Jiné jsou výsledkem vědomých myšlenek, řízených myslí.
To vše je Bohem zamýšleno k tomu, aby na nás působilo přesností jednoty, kterou On ustavil dnes v těle Krista, v Boží Církvi. Je to jednota, která zahrnuje všechny dnes na zemi přítomné Boží děti. Není tu mnoho těl, jak si někteří mysleli, ale jen jedno. Každý jednotlivý věřící má v tom jednom těle své místo; on nebo ona jsou údy toho těla. To je jediné místo pro údy, které Bůh dal. Proto také je každému z nás dána schopnost konat právě to dílo, které se hodí pro místo, které máme v těle. Ruka nemůže zaujímat místo oka, ani noha nemůže zaujímat místo ruky. Možná, že jsem jen malý, skrytý úd. To nevadí, protože neviděné údy jsou stejně tak důležité jako ty viditelné. Naše touha by jistě měla směřovat k dobru celého těla; a ať máme jakékoli schopnosti, měli bychom je tomu oddat. Všechna potrava, osvěžení a vedení musejí také přicházet od hlavy našeho těla. Přesně tak zcela závisíme na naší velebení hodné Hlavě v nebi, Pánu Ježíši, aby nám všem dal to, co nás uschopní plnit dílo, pro které nás uzpůsobil. Když se Mu poddáme, budeme radostně pracovat pro druhé a v jednotě s druhými. L. M. Grant,TLIN,15/5/2014