Židům 11,1 – přel.
11. kapitola Dopisu Židům nám ukazuje zvláště sílu a působení víry. Začíná zásadní výpovědí k tomu: „Víra je uskutečňování toho, v co doufáme, přesvědčení o věcech, které nevidíme.“ Víra začíná tedy tam, kde přestává vidění. Mohu věřit jen v něco, co nevidím. Víra je proto spojovacím článkem k neviditelnému světu. Pavel to výstižně říká ve 2. Korintským 5,7: „Neboť skrze víru chodíme, ne skrze vidění.“
A přece není biblická víra něco nejistého, nějaké pouhé „mít za to“, nejasná naděje, jako když řekneme: „Věřím, že zítra bude pěkné počasí!“ To tak může být, ale třeba také ne. Nikoli, biblická víra je něco pevného, přesvědčení, bezpečná jistota. Ten lehkovážný výrok: „Věřit znamená nevědět“, stojí tedy v rozporu s biblickým významem slova „víra“.
Dokud jsme ještě na této zemi, vedeme svůj život ve víře. Ještě jsme nedospěli k vidění. Petr píše o Pánu: „…kterého neviděvše, milujete: kterého nyní nevidouce, avšak v něho věříce, veselíte se radostí nevýmluvnou a oslavenou.“ (1. Petra 1,8)
Co to bude, až nás Pán přivede od víry k vidění! Co to bude, až našeho Pána, kterého jsme dosud viděli jen očima víry, potom uvidíme v těle slávy svýma tělesnýma očima! On může přijít ještě dnes, a pak se stane pravdou, že „viděti jej budeme tak, jak jest“ (1. Jana 3,2).
DHIN,16/12/2016