Jakuba 2,21
Učí zde Jakub ospravedlnění ze skutků, jak někteří tvrdí? Odporuje apoštolu Pavlovi a učení o ospravedlnění z víry? – Jakubovi můžeme správně rozumět jen tehdy, když pochopíme tuto základní věc: Chce vyzvat věřící k opravdovému křesťanskému způsobu života a ochránit je od toho, aby od sebe oddělovali víru a praxi.
Důležitá jsou slova „ukaž ty mi“ v 18. verši. Když někdo vyznává, že věří, pak to musí také dát poznat svými skutky. Nejde zde o ospravedlnění duše před Bohem, nýbrž o ospravedlnění víry před lidmi. Pavel mluví o ospravedlnění před Bohem, Jakub na- proti tomu o ospravedlnění před lidmi. Jedno je otázka postavení, druhé otázka praxe.
Pravá víra se vždy ukáže skrze skutky – jako u Abrahama a u Raab. Oba byli zachráněni skrze své skutky, ale ty dokazovaly jejich víru v živého Boha. Přitom se jejich skutky mohly jejich nevěřícím současníkům jevit dokonce zvláštní: Abraham dal svého syna jako oběť a Raab se dopustila velezrady (v. 21-26).
Písmo říká, že naše skutky následují po naší záchraně, a nikoli, že naše skutky předcházejí záchranu. Před svou záchranou jsme dělali jen „mrtvé skutky“, často také „zlé skutky“. Ale skutky následují po naší záchraně, a my jsme „stvořeni v Kristu Ježíši k skutkům dobrým, které Bůh připravil, abychom v nich chodili“. Ten, kdo je znovuzrozený, se ptá: „Pane, co mám činit?“ (Titovi 2,11.12; Židům 9,14; Koloským 1,21; Efezským 2,10; Skutky 22,10)
DHIN,12/12/2016