Abraham je všem věřícím příkladem v mnoha různých ohledech: svou vírou, svou poslušností a svou oddaností Bohu. Také ilustruje něco z toho, co nalézáme v Bohu Otci, zatímco jeho syn Izák odráží některé rysy, nalézající se v Bohu Synu. Ve 22. kapitole 1. Mojžíšovy knihy se poprvé v Bibli objevuje slovo láska. Vztahuje se k lásce mezi Abrahamem a Izákem – obraz věčného vztahu mezi Otcem a Synem.
Jaká zkouška to byla pro Abrahama, aby obětoval syna, kterého mu Bůh zaslíbil, svého jediného, Izáka, kterého miloval! Abraham vírou přišel k závěru, že kdyby Izák zemřel jako oběť, pak ho Bůh vzkřísí z mrtvých. Bůh nemůže lhát. Proto se zaslíbení, která učinil, musí naplnit, a tak Abraham porozuměl, že Bůh bude jednat ve vzkříšení. Jistě, Bůh-Stvořitel je také Bůh vzkříšení. A přece, jaký test víry!
Moria znamená předzvěděný Pánem, a to se podobá Abrahamově odpovědi na otázku jeho syna ohledně zápalné oběti, kterou Bůh sám opatří. Tam bude postaven Šalomounův chrám, a tam nakonec naplní Kristova nejvyšší oběť všechny tyto předobrazy. 22. kapitola 1. Mojžíšovy knihy se třikrát zmiňuje o tom, že oba šli spolu. Zdůrazňuje jednotu mezi Otcem a Synem. Abraham vystavěl oltář na místě, o kterém Bůh mluvil. Svázal svého syna a položil ho na dřevo. Oheň a nůž byly připravené, ale Anděl Páně ho právě tehdy zastavil a Abraham uviděl berana, aby ho obětoval jako zástupce za svého syna. Pro Božího Syna nebylo zastoupení. Bůh neušetřil Svého vlastního Syna, ale vydal Ho za nás za všechny! A. E. Bouter,TLIN,4/5/2014