Jan 18,6
Jan píše v první kapitole svého Evangelia: „A Slovo to tělo učiněno jest, a přebývalo mezi námi…, plné milosti a pravdy.“ (kap. 1,14) Jak byla „milost a pravda“ plně zjevena v celém životě Pána Ježíše i v Jeho smrti!
Také v Getsemanské zahradě vidíme něco z této milosti a pravdy. Při různých příležitostech Pán vyprávěl, kdo On je a odkud přišel. Židé z Jeho slov opakovaně učinili závěr, že se tím označuje za Božího Syna (kap. 5,18; 10,33). A přesně to se stalo viditelným v Getsemanské zahradě. Už jen sama slova „Já to jsem“ způsobila, že ozbrojený zástup, který Ho chtěl zajmout, ustoupil a padl k zemi. Prorok Izaiáš o Něm napsal: „Takže můžete věděti, a mně věřiti, i rozuměti, že já jsem, a že přede mnou nebyl zformován Bůh silný, aniž po mně bude.“ (Izaiáš 43,10) Ten „Já jsem“, ten Všemohoucí, který je od věčnosti, stál nyní před zástupem vojáků a služebníků nejvyšších kněží a farizeů. A když On vyslovil Své jméno, učinilo je to naprosto bezmocnými.
Ale Pán přišel také v milosti. Ještě nepřišel, aby vykonal soud, ani nad těmi, kteří Jej chtěli zajmout. – A při pohledu na Své učedníky, kteří v těchto těžkých okamžicích nebyli v stavu s Ním bdít, dává vojákům příkaz: „Poněvadž tedy mne hledáte, nechte těchto, ať odejdou.“ (v. 8) Pak se nechává dobrovolně zajmout, svázat a odvést, „jako beránek k zabití veden byl“ (Izaiáš 53,7). Jaká přemáhající milost Božího Syna!
DHIN,11/12/2016