Přišli jsme k poslednímu ze „čtyř drahokamů“ v naší sérii, ale to nikterak neznamená, že jsou v této krásné kapitole jen čtyři! Pilný čtenář najde mnohem více drahokamů; ale tyto čtyři mají zvláště na zřeteli budoucí stav věřícího – jak je to obdivuhodné, že nám to bylo zjeveno!
V dřívějším uvažování jsme viděli, že horoucí touha věřícího je být „oblečen“ tělem vzkříšení. Být „svlečen“ – stav mezi smrtí a vzkříšením – není nikdy představován jako naděje věřícího. Avšak Pavel v této kapitole (i jinde) ukazuje, že smrt před vzkříšením je přesto požehnaný stav. Proto ve verších 6-8 popisuje jeden z důvodů, proč je neoblečený stav křesťana lepší, než žít v tomto světě. Říká, že dokud jsme v tomto těle, jsme nepřítomni Pánu; a obráceně, když jsme nepřítomni v těle, budeme přítomni u Pána. Nemohlo by být jasnější svědectví o vzácné skutečnosti, že když budeme ve svém neoblečeném stavu, budeme vědomě v přítomnosti Pána. Slovo přítomný zde znamená „doma“, a právě z tohoto důvodu říkáme, že když věřící zemře, je doma u Pána.
Několik let poté, co Pavel napsal tato slova, zjevil tutéž pravdu svatým ve Filippis, avšak mnohem osobnějším způsobem. Byl ve vězení a mohl očekávat popravu, ale byl zmítán mezi dvěma možnostmi. Na jedné straně si přál zůstat v tomto světě, aby mohl být pomocí svatým; na druhé straně měl „žádost umříti a býti s Kristem, což by mnohem lépe bylo /což je mnohem lepší/“. (Fil. 1,23)
B. Reynolds,TLIN,2/5/2014