Micheáš 6,8
V dřívějších letech byli v některých zemích u železnice a metra ještě zaměstnanci, kteří u vstupu na nástupiště proštipovali jízdenky. To byla nudná činnost, při které člověk za jeden den viděl kolem sebe projít i tisíce lidí.
Jeden pensionovaný kontrolor jízdenek, který během svého života znehodnocoval jízdenky v metru, oslovil jednoho dne ženu, kterou náhodně potkal: „Dovolíte, abych vám poděkoval…?“ – „Ale za copak?“
„Nuže, po mnoho let jste chodila pravidelně kolem místa, kde jsem měl službu. A pokaždé, když jsem vám vracel jízdenku, jste mi řekla: ‚Děkuji pěkně.‘ A s přívětivým úsměvem jste k tomu ještě dodala: ‚Přeji vám hezký den!‘ – Vždy jsem se ptal, odkud máte tento pokojný a radostný způsob.
Když jste jednou hledala ve své kabelce jízdenku, všiml jsem si, že tam máte Bibli. Tu mne napadla myšlenka: ‚Možná že jste skrze ni našla takové hluboké štěstí.‘ Pak jsem si Bibli koupil. A čtením Božího slova jsem i já našel to velké štěstí, že jsem poznal Pána Ježíše Krista jako svého Zachránce.“
Jaká síla vychází, aniž bychom to věděli, z prostého života s Pánem Ježíšem!
„Abyste byli bez úhony, a upřímí synové Boží, bez obvinění uprostřed národu zlého a převráceného. Mezi kterými sviťte jako světla na světě, slovo života zachovávajíce.“ (Filipským 2,15.16)
DHIN,9/12/2016