Lukáš 1,20.45
Anděl musí Zachariášovi říci: „Neuvěřil jsi.“ O něco později volá jeho žena k Marii: „Blahoslavená, která uvěřila.“ – Možná, že jsme udiveni, že si Alžběta hořce nestěžuje: Marie uvěřila, ale můj muž, ten ne! Nemohla se snad vyjádřit s malou úctou nebo nelaskavě o Zachariášovi a poukázat na jeho nevěru? – Avšak nic z toho nečteme ani nepociťujeme!
Alžběta je „naplněna Duchem svatým“ (verš 41), a raduje se z víry Marie bez jakéhokoli slova výčitky vůči Zachariášovi. Nachází slova chvály, ale zůstává pokorná a závislá. Když Zachariáš po narození dítěte opět může mluvit, pak mluví také on slova chvály o Božím jednání a milosrdenství.
Manželství může zakrnět neporozuměním, výčitkami a tvrdými slovy! Anebo může odpuštěním, vzájemným přístupem, laskavým nesením a snášením, modlitbou za sebe navzájem a společnou modlitbou růst a kvést a ctít Boha!
Pane, dej nám lásku, abychom se vzájemně nesli ve svém selhání; daruj nám milost, abychom si vzájemně pomáhali, potěšovali se a vzpřimovali; dej nám trpělivost, abychom se nevzdávali a neunavili se ve vzájemném vztahu! – Pomoz nám, Pane, abychom se navzájem milovali a dělali si dobře! Tak jako u Zachariáše a Alžběty má také naše manželství Tebe ctít!
DHIN,7/12/2016