Lukáš 1,5-7
Milý starý manželský pár: Oba zachovávají zákon, snaží se poslouchat Boha, žijí s Bohem a pro Boha. Je dojemné, jak oba tak společně zestárli! Je příkladné, jak jednají s velkým trápením svého života. Nemají dítě; a potomci jsou v Izraeli znamením Boží přízně. Zjevně jim je Bůh nedal. To bolí! Dlouho se za to modlili, ale nyní jsou staří, příliš staří. Nenaplněné přání mít dítě – u Zachariáše a Alžběty, kteří ruku v ruce procházejí životem.
Avšak Bůh činí div, a o měsíce později se jim narodí malý chlapec. Opět je vidíme, jak jdou ruku v ruce. Když si druzí myslí, že se dítě má jmenovat Zachariáš po otci, pak Alžběta říká: „Slouti bude Jan.“ A Zachariáš potvrzuje: „Jan jest jméno jeho.“ Ano, Alžběta ví o tom, co prožil tam v chrámu! Tak jsou společně pevní a odolávají tlaku a ovlivňování zvenčí. Společně jsou na cestě v životě a ve víře.
Jsou ještě dnes taková manželství, jako bylo u Zachariáše a Alžběty? Manželství, ve kterých se ti dva vzájemně v růstu a zrání sdílejí a posilují? Manželství, v nichž zkušenosti s Bohem vždy znovu vzájemně spojují? Manželství, která zůstávají až do vysokého věku ochotná k vzájemnému rozhovoru a radosti z toho? Manželství, která svým příkladem jsou výzvou?
Kde přebývají Zachariáš a Alžběta dnes?
DHIN,6/12/2016