1. Mojžíšova 13,17-18
Abram je nazván otcem všech, kteří věří (Řím. 4,11). Mezi jinými věcmi to znamená, že věřící v každé generaci se tedy potřebují naučit lekcím, kterým se naučil Abram. Abramova cesta víry ho vedla k tomu, aby žil jako poutník, a to i když žil v zaslíbené zemi, kde byl také velebitelem – k Božímu zalíbení. Když přišel hlad, odešel ze své vlastní iniciativy dolů do Egypta, nezávisle na Božím vedení. Tato chyba ho musela něčemu naučit, když ho Pán přivedl zpět na to samé místo a k témuž oltáři, které opustil. Tam znovu vzýval jméno Pána, jako to dělal předtím (1. M. 13,3-4). Bůh je Bůh obnovení také dnes, aby nás přivedl zpět tam, odkud jsme zabloudili. Po této zkušenosti ukázal Bůh Abramovi více podrobností o zaslíbené zemi. Pak se hnul do Mamre, části Hebronu (obecenství, společenství). Nyní postavil nový oltář v odpověď na to, čemu se naučil o zemi a o Bohu.
Dnes nám náš Bůh požehnal všemi duchovními požehnáními v nebeských místech v Kristu Ježíši (Ef. 1,3). Náš Bůh a Otec vždy čeká, že obdrží odpověď našich srdcí a rtů v obětech chvály za to, co nám ukázal a dal, abychom se z toho těšili. Patří nám nevystižitelná bohatství Kristova (Ef. 3,8). Vše to nám bylo dáno, abychom se z toho vírou těšili, takže můžeme dát odpověď Bohu ve velebení a klanění nyní i vždycky. Naše požehnání převyšují Abramův podíl země v její délce a šířce, neboť my se můžeme zabývat šířkou a délkou a hloubkou a výškou toho, co je Kristovo a Boží (Ef. 3,18-19). Jemu buď chvála!
A. E. Bouter,TLIN,22/4/2014